Duben 2017

tvořit

29. dubna 2017 v 16:37 | g |  kecací
Začíná to u mě tak, že se musim přinutit. A tak se hecnu, vemu tužky, vemu papír, sednu a kreslim. A jak tak jedu tužkou, začínám mít takový zajímavý pocity. Nejdřív se objeví krátký vzplanutí, hrozně se mi líbí, že tvořim a je mi fajn. To trvá tak 10minut. Potom začne něco, co mě v duši rozloží a jenom vidim jak mi před oči (ty vnitřní) skáčou všechny ty hnusný vzpomínky. A tak nějak jako bych umírala. Slyšim, cítim a myslim a všechno, jako by bylo včera. A nakonec, ani nevím jak, to všechno zmizí a jako kdyby se všechny pocity vlejvaly do mých rukou a všechno jde pryč, skrz tužku nebo štětec. Najednou je všechno z mý hlavy pryč. Najednou o ničem nevím a jenom pozoruju tu hru mezi mozkem, očima a rukou. A ani kdybych chtěla, nic špatnýho necítim.

Problém je v tom HECNOUT SE a jít pracovat. Ale když už, tak je to žůžo.

chtěla bych vědět

25. dubna 2017 v 22:36 | greenie |  kecací
Chtěla bych vědět, jak se to stalo. Jak došlo k tý neuvěřitelný změně - a rovnou dvakrát. Tam a zase sem. Chtěla bych vědět tu zkrvn třešničku na dortu, tu poslední kapku, kdy se rozhodlo, že už já nejsem já. Že jsem nějakej zamotanej panáček pohupujíc se po městě a nemajíce domovů, nic... V hlavě rozklepáno, na rukou a na nohou šňurky, co se táhnou nahoru k loutkaři. Ten hnusnej pocit v žaludku, srdce, hlava nemá sílu držet se a klesá, ze všeho strach... FUj, co to jsem? Jak se to stalo? Proč já? Zabila jsem holčičku v sobě a teď jsem asi zase nějakou jakoby jí, asi nějak narušenou...:D...Celý moje já směřuje nkam, kam to nechci... Jen to teď mám takový horší, emočně v pi..č...i a utápim se za den ve 20 různých nepěkných pocitových stavech. Chci se sebou hrozně pracovat...

Kdyby někdo, kdo se o tohle třebas zajímá, narazil na tenhle článek, chtěla bych nějaký zajímý stránky :))))) Byli byste hodný, nemám právě teď ve svým okolí lidi, co by se o něco takovýho zajímali, bohužel.